Rozhodl jsem se, že do konce roku chci milionkrát popřát všem bytostem štěstí. Chci to udělat jednoduše tak, že v duchu milionkrát vyslovím tuto větu: „Kéž jsme všichni šťastní!“ Vedou mě k tomu následující důvody. Zaprvé se chci naučit duševně pracovat. Za druhé se chci trénovat ve vytrvalosti a trpělivosti. Za třetí chci posílit svou vůli. Uvidíme, jak budu úspěšný.
Únava je utrpení. Únava se projevuje sklonem k nečinnosti, touhou po spánku a po uvolnění. Definoval bych ji jako celkový nedostatek duševní energie. Jelikož je únava utrpení, měli bychom pracovat na odstranění únavy.
Únavu lze odstranit nejjednodušeji tak, že se člověk pořádně vyspí, případně si jinak odpočine. V podstatě jde o načerpání chybějící duševní energie. Nevím sice, co to je duševní energie, ale osobně únavu pociťuji jako nedostatek energie. Jako stav vybitosti. Proto únavu je možné odstranit tak, že se člověk nějakým způsobem nabije.
Jelikož únava je nedostatek duševní energie, jakési vnitřní síly, je potřeba s duševní energií šetřit a nevydávat ji zbytečně mnoho či na zbytečné věci.
Myslím, že všichni jsme máme svobodu ve volbě svého životního cíle. Podle mne neexistuje žádná vyšší autorita než my sami, která by nám mohla smysl našeho života určit. Já jsem si svůj smysl života už zvolil. Smyslem mého života je snižovat celkové utrpení.
Všechny cítící bytosti trpí, a proto celkové utrpení je součet utrpení všech cítících bytostí.
Samozřejmě nikdo nemůže zmenšit utrpení všech bytostí, ale může zmenšit své utrpení a utrpení těch, na které má vliv jeho jednání. Mým cílem je tedy jednat tak, abych snižoval své vlastní utrpení i utrpení bytostí, které může mé jednání ovlivnit. Tím nejdůležitějším je tedy etická kvalita mého jednání, tedy jestli je špatné nebo dobré.
Další přísloví o penězích, které v podstatě říká, že bez peněz člověk v tomto světě nic nedostane. Je to smutné, ale je to tak. Tento svět je o penězích. Pokud je na tom člověk špatně a má málo peněz, tak pro něj nikdo nic neudělá, protože všichni za svoje služby nebo zboží chtějí peníze.
Protože bez peněz oni sami nic nedostanou. Proto nechceme nikomu nic dávat zadarmo. Protože víme, že sami nic zadarmo nedostaneme. Bylo by krásné, kdyby se lidé naučili dávat nezištně. Kdyby dávali jen proto, že je to dobré, že tak mohou někomu pomoci z utrpení. Jsou takoví lidé. Říká se jim filantropové. Ale je jich málo. Většina lidí nikomu nic zadarmo nedá, tedy kromě svých nejbližších.
Protože své blízké máme rádi a ostatní jsou nám ukradení. Kdybychom měli všechny lidi stejně rádi jako máme rádi sami sebe a své nejbližší, tak by tento svět byl o mnoho lepším místem pro život. Ale nevím jak by fungoval. Možná, že je lepší, že za všechno něco chceme. Protože kdybysme nic nechtěli, tak bychom nic nedostali a byli bychom sami za chvíli bez peněz. Opravdu chytří lidé však ví, že aby něco dostali, tak musí nejprve něco dát. Nejdříve zaplatíme a pak dostaneme to, co chceme. Většinou. Někdy na základě vzájemné důvěry je tomu i naopak, ale většinou musíme nejdřív dát a pak dostaneme. Toto přísloví tak trochu souvisí s příslovím Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Zatímco přísloví o lesu mluví o tom, že abychom byli šťastní, musíme nejdřív štěstí dát, tohle přísloví v podstatě mluví o tom samém, jen používá místo štěstí peníze. Abychom něco dostali, musíme nejdřív dát peníze. Jinak nic nedostaneme. Tak to prostě je.
Utrpení není populární ani jako téma pro článek. Utrpení nemáme rádi a nechceme o něm ani slyšet. Bohužel není moudré před utrpením zavírat oči. Tím se ho nezbavíme. Utrpení je problém, velký problém. Buddha říká, že utrpení je jediný opravdový duchovní problém. A proč to říkal? Protože právě naše utrpení je to, co nám brání ve štěstí. Pokud bychom se dokázali zbavit všeho našeho utrpení, byli bychom maximálně šťastní.
Utrpení je cokoliv, co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Dalo by se říci, že utrpení jsou právě tyto nepříjemné pocity, které v nás okolní svět vyvolává. Jelikož tyto pocity nějakou dobu trvají a mají nějakou intenzitu a nějaké následky, definoval bych utrpení jako nepříjemně strávený čas.
Podnětů, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity je mnoho a asi nemá smysl je všechny vyjmenovávat. Co ale smysl má je naučit se rozpoznávat určité vlastnosti utrpení. Mezi hlavní vlastnosti utrpení bych zmínil délku trvání, intenzitu a možné trvalé následky. Pokud bychom kategorizovali utrpení podle těchto kritérií, pravděpodobně bychom se ve vlastním utrpení mnohem lépe vyznali. Vědět, co přesně a jak moc, nás trápí, je ta nejdůležitější znalost pro úspěšné vyřešení problému utrpení. I to nejmenší utrpení si zasluhuje naši pozornost. Věnujme se mu, zkoumejme ho. Zjistěme jak dlouho obvykle trvá. Jak moc je intenzivní a jestli z něj mohou plynout nějaké trvalé následky.
Na utrpení se dá reagovat různým způsobem. Podrážděností, nervozitou, nevrlostí, naštvaností, vztekem, strachem, odporem, ale také trpělivostí, všímavostí nebo soucitem. Naučit se správně pracovat s utrpením je velké umění, které rozhodně stojí za to ovládnout.
Abychom mohli s utrpením dobře pracovat, bylo by dobré umět utrpení měřit. Opět nemáme žádný utrpenímetr, ale přesto by se dalo utrpení nějak odhadnout. Pokud se budeme držet definice utrpení, jako nepříjemně stráveného času, tak můžeme utrpení měřit, jako délku času, po který trvá krát intenzita utrpení s tím, že trvalé následky by byly součástí tohoto utrpení.
Jediný způsob, jak se trvale zbavit utrpení, je nalézt jeho příčinu. Každé utrpení má pravděpodobně jinou příčinu. Nejlepší je podle mně dívat se na utrpení jako na problém, který je potřeba vyřešit. A problém se dá vyřešit jedině tak, že ho nejprve prozkoumáme, pak zjistíme jeho příčinu, poté navrhneme způsob odstranění příčiny problému a nakonec tento postup provedeme. Výsledkem je vyřešený problém, v tomto případě odstraněné utrpení.
Další přísloví, kterému bych se dnes chtěl věnovat je přísloví Bez práce nejsou koláče. Asi nemá moc smysl se hluboce zamýšlet nad významem tohoto přísloví. Jednoduše to znamená, že pokud nebudeš pracovat, tak nebudeš mít peníze. A když nebudeš mít peníze, nebudeš mít na koláče. Tohle přísloví je myslím dost pravdivé, protože bez práce, není možné čehokoliv dosáhnout. A jelikož je tento svět hlavně o penězích není možné získat poctivě peníze bez toho, že by pro ně člověk musel tvrdě pracovat.
Na příslovích je krásná jejich univerzální platnost. Bez práce nebyly koláče nikdy a nikdy asi ani nebudou. A je to tak nejspíš dobře. Kdyby totiž koláče byly bez práce, tak by nikdo nepracoval. A kdyby nikdo nepracoval, tak by se všichni hrozně nudili a vymýšleli by nesmysly. Buďme tedy rádi, že se pro cokoliv hodnotného musíme vynaložit úsilí, protože kdyby tomu tak nebylo, tak by na tomhle světě nebylo nic hodnotného. A to by bylo dost smutné.
Osobně bych si přál, aby koláče bez práce byly, protože jsem od přírody hodně líný, ale zároveň vím, že by to tak nebylo správné, a proto si nestěžuji. Zítra vstávám v 6, abych mohl do práce, vydělávat na koláče. Ne že bych se těšil, ale koláče mám natolik rád, že kvůli nich přetrpím i trochu práce 
